Jak Joker Out celo noč plesali

Znáte ten vtip, jak se potkají dvě slovinské kapely na koncertě v Praze? Že ne? Vězte, že v holešovickém SaSaZu tenhle joke(r) nebyl out.

Už několikrát v minulosti jsme se přesvědčili, jak může být eurovizní jeviště platformou, která umělce posune v další kariéře velkým krokem kupředu. Posledním takovým živoucím příkladem byl pražský koncert slovinských Joker Out, kteří letos v Liverpoolu se svou písní Carpe Diem postoupili až do finále. Kapela začala posléze o svou tvorbu evidovat zájem ve všech koutech Evropy, což klukům umožnilo vyjet na svoje první celoevropské turné.

Pražská zastávka turné byla původně plánovaná v klubu Fuchs2 na Štvanici, po lístcích se však zaprášilo tak rychle, že byla následně přesunuta o břeh dál do přibližně dvakrát většího SaSaZu. I to napovídalo o tom, že v ten večer uslyším kapelu, která je aktuálně na vrcholu zájmu fanoušků. Vždyť dokonce i v polské Varšavě musela skupina přidat ještě jeden koncert navíc. Proto ani nemohlo být divu, že mě po příchodu do Holešovic vítala několikasethlavá fronta.

Venkovní teploty atakovaly nulu a bylo na první pohled znát, že někteří fanoušci čekají na svou kýženou kapelu už několik hodin. Fronta se začala tvořit dokonce už předcházející den, což donutilo frontmana skupiny Bojana spojit se s pořadateli a domluvit se s nimi na garanci číselného pořadí pro ty nejvěrnější fanoušky. Tomu se v marketingu říká soft managment a ukazuje nám to, jak se nenuceně a lidsky vytváří vztah s fanouškovskou základnou.

Chcete další příklad toho, jak se ve Slovinsku dělá skvělý brand managment? Kapela si na svoje evropské turné přizvala své krajany LPS, kteří si také prošli eurovizní účastí, narozdíl od Joker Out se však jejich cesta zastavila v semifinálovém kole. Zůstat autentický a znát své kořeny je v mainstreamovém proudu osvěžující mix, který vede k úspěchu. I proto mě těšila předzvěst čistě slovinského večera, repertoár obou kapel je tvořen z výrazně velké části jejich rodnou řečí.

První tóny LPS jsem si však vyslechl tlumeně zvenku i z důvodu dvoustranné fronty táhnoucí se od jednoho konce Holešovické tržnice na druhý. Do venue se mi povedlo dostat před eurovizním fanouškům dobře známou písní Disko. Z velké části už bohatě obsazené SaSaZu tuhle písničku znalo také a s kapelou ji odzpívalo od začátku do konce, slovinština neslovinština. O tom, že fanoušci nepřišli pouze na Joker Out, nebylo pochyb, podpora se kapele dostávala i v méně známých písních, či dokonce věnováním pugétu růží frontmanovi Filipovi Vidušinovovi.

Kapela odehrála svůj set autenticky bez přílišných teatrálních gest, které by skupině stejně ani neslušely. Právě jednoduchost v projevu je to, co kapelu odlišuje od jinak stylizovaných uskupení. Škoda jen že tato jednoduchost nezůstala i ve vizuálním podkresu, který mě svou grafikou vrátil do vzpomínek na spořiče obrazovek systému Windows 98. Úplně bohatě by setu stačila statická plachta s jednoduchým logem.

Pár desítek minut před devátou hodinou se v sálu konečně setmělo a dalo se tušit, že už za pár chvil se na jevišti ukážou hlavní hvězdy večera. Při přestavbě jeviště se nad našimi hlavami několikrát objevilo varování o tom, že následující show může způsobit epilepsii. Opening, kterému dominovaly oslepující bílé světelné kotouče, všechny přítomné utvrdil, že netřeba brát toto oznámení na lehkou váhu. Na můj vkus příliš dlouhé intro však ve fanoušcích vybudovalo potřebné napětí, aby při otevíráku celého setu Sunny Side of London se slokou „Scream as loud as you can“ byl křik fanoušků slyšet až na druhém břehu Vltavy na Štvanici.

Právě zmíněná Sunny Side of London byla jedinou anglickou písní v celém setu, jako otevírák celého koncertu však nemohla kapela vybrat lépe. Energická písnička, do které můžete od prvních momentů pořádně šlápnout a zároveň zapojit nažhavené fanoušky, fungovala na výbornou. Když k tomu připočtete charisma, kterého má tato pětice z Lublaně na několik životů dopředu, máte fanoušky po zbytek koncertu v hrsti. Což je potřeba zrovna v momentech, kdy se některé věci mohou rychle pokazit…

Po zaznění prvních akordů následující písně Gola přichází první nečekaný zkrat. Ohlušující rána a veškeré nástroje a ozvučení kapely jsou mrknutím oka bez elektřiny. Kluci se však nevzdávají a zkoušejí to znovu. Opět po pár tónech stejná ohlušující rána. Tohle na začátku svého setu jako kapela prožívat nechcete. Frontman kapely Bojan nepropadá panice, do rukou bere pohotově kytaru a začátek písně odzpívá akusticky, bez mikrofonu za doprovodu fanoušků. Mezitím to vypadá, že elektřina je opět zprovozněna, aby nás však po pár momentech vyvedla opět z omylu, do třetice následuje stejný scénář.

Zatímco na jeviště přibíhají technici a snaží se zachránit situaci co nejdříve, Bojan pokračuje v neplánovaném akustickém setu. Na podporu mu dokonce přišli z balkónu pomoct členové skupiny LPS, kteří z backstage zaznamenali, že se nejedná o úplně běžný začátek setu. Tomu se říká podpora v nouzi, udělala by to i jiná než slovinská kapela? Bojan v neplánovaném setu jako poděkování svým podporujícím předskokanům zahraje Disko a fanoušci jsou ve varu z nevšedního zážitku. A zbývající osazení kapely? V tureckých sedech na jevišti hrají partičku UNO.

Voda a technika moc nefungují dohromady, dozvídáme se od pořadatelů a vypadá to, že můžeme pokračovat dál v hudebním setu, partičku karetní hry si kluci budou muset dohrát později. Kapela se nevšednímu zážitku zasmála, něco mi v tu chvíli říká, že na tuhle pražskou zastávku jen tak nikdo nezapomene. Setlist kapely je postavený na písních ze dvou studiových desek, kapela toho zatím víc v repertoáru nemá. Obě dvě desky mají velmi podobnou náladu a proto část setu působila monotónně, stačilo by ho o pár písní osekat. Zachraňovala to však kapela svou energií. Kontaktní Bojan s rozepnutou košilí držel fanoušky v pozoru, neustále aktivní kytaristé Kris a Jan, basák Nace pobíhali neúnavně po celém jevišti a bubeník Jure svým zapálením vše doplňoval.

Pauzy mezi písněmi vyplňoval Bojan komunikací s publikem, a přitom velmi efektivně a ne zdlouhavě. Dozvěděli jsme se tak, že v předních řadách potkává známé tváře. Jo, za touhle kapelou jezdí fanoušci po celé Evropě. A není se čemu divit, několikrát zmíněná energie kapely je zábavná a přímo nakažlivá. K výrazným momentům v setu patří hravá Plastika, píseň Demoni – jakoby vystřihnutá z berlínského klubu nebo rádiová hitovka Katrina. Při písni Tokio kapela učila pubilkum japonské fráze, nebylo však ani potřeba, fanoušci s kapelou totiž odzpívali celý set. Dovedete si představit, že by takhle písničky české kapely znali fanoušci ve Slovinsku? Částečné jazykové bariéry si byl vědomý i Bojan, a proto při hitu kapely Umazane Misli vyzval fanoušky, aby mu ji přeložili do češtiny, kterou do textu následně zakomponoval.

Vrcholem koncertu byl manifestní singl Novi Val, který odehrála kapela bok po boku, završený společným úklonem. Po krátké pauze v backstage a hojnému vyvolávání fanoušků se kluci ještě jednou vrátili, aby mohli zahrát hit ten největší, eurovizní Carpe Diem. Celé SaSaZu bylo v ten moment ve varu, nebylo jedince, který by se při této písni nezapojil do zpěvu a tance. Bojan po úklonu slíbil, že už velmi brzy se uvidíme. A já bych se nedivil, pokud by pro tuto příležitost SaSaZu bylo tentokrát malé.

Joker Out v Praze ukázali, že jejich kariéra letí strmě vzhůru a nejedná se ještě o její vrchol. Pečlivá a autentická práce s fanoušky, pokorné vystupování a řemeslně dobře provedené vystoupení dává znát tomu, že z vtipu o slovinských kapelách v Praze se brzy může stát naprosto běžná záležitost. A této představě bych se po návštěvě koncertu vůbec nebránil.

Byli jste taky na koncertu Joker Out v SaSaZu? Dejte nám v komentářích vědět své dojmy.