Trocha historie: Státy Eurovize a jejich debuty

Jak postupně přibývaly účastnící se země do velké eurovizní rodiny?

Logo nadcházející Eurovize přímo vybízí k zamyšlení, kdy a proč se vůbec jednotliví účastníci přidávali do eurovizní soutěže. Podíváme-li se na logo detailně, na mnoho otázek najdeme odpověď. Pojďme si ale rozkrýt tuto problematiku o něco podrobněji.

Není velkým tajemstvím, že první Eurovize v roce 1956 se účastnilo celkem 7 zemí. Šest z nich vídáme pravidelně i v současnosti. Francie, Německo (tedy alespoň jeho svobodná část), Itálie, Švýcarsko, Belgie a Nizozemsko jsou členy rodiny od samého začátku. Na tomto začátku po jejich boku stálo též Lucembursko. Ačkoliv se tato nejmenší země Beneluxu neúčastní od roku 1994, se svými pěti výhrami se dodnes řadí mezi historicky nejúspěšnější eurovizní velmoce.

Hned rok poté, tedy v roce 1957, se na eurovizní stage, tehdy spíše na komorní pódium, poprvé postavily další tři země – Rakousko, Dánsko a Spojené království. Následovaly debuty dalších a dalších účastníků. Švédsko (1958), Monako (1959), Norsko (1960), Španělsko, Finsko a Jugoslávie (1961), Portugalsko (1964), Irsko (1965), Malta (1971), Izrael (1973), Řecko (1974), Turecko (1975), Maroko (1980), Kypr (1981) a Island (1986). Poté následovala debutová „pauza“ trvající do roku 1993.

Devadesátá léta znamenala doslova boom přívalu nových zemí. Po pádu železné opony na konci osmdesátých let, rozpadu sovětského svazu a též rozpadu Jugoslávie, která se do svého „rozdrobení“ účastnila soutěže už 30 let, začaly vznikat nové země, nové svobodné veřejnoprávní televize, a tím pádem samozřejmě i nové žádosti o vstup do společenství EBU. Úplně nejrychleji se do Eurovize zapojila trojice prvních jugoslávských „odpadlíků“ – Bosna a Hercegovina, Chorvatsko a Slovinsko (1993).  Tyto země se musely společně s Maďarskem, Rumunskem, Slovenskem a Estonskem utkat v jakémsi eurovizním předkole. Narozdíl od svých „soupeřů“ se však právě tato jugoslávská trojice dokázala na Eurovizi 1993 v irském Millstreet probojovat. Ostatní země na svůj skutečný debut musely ještě počkat.

Nutno dodat, že nečekaly vůbec dlouho. Hned sedm zemí si svůj debut odbylo už v roce 1994. Šlo o Estonsko, Litvu, Maďarsko, Slovensko, Rusko, Polsko a Rumunsko. Paradoxně právě v tomto roce eurovizní rodina přišla o svůj klenot – již zmíněné Lucembursko. Na Eurovizi se tak tedy v tomto roce objevily první země rozpadlého sovětského bloku. Ačkoliv Slovensko bojovalo o Eurovizi už od roku 1993, tedy hned po odtržení od Česka, naše televize o účast zatím nikterak nestála. Další a další země přibývaly v boji o účast a snažily se projít sítem onoho předkola. Posledním debutantem devadesátých let se pak v roce 1998 stala Bývalá jugoslávská republika Makedonie, dnes už Severní Makedonie.

Přichází nové století a Eurovize se těší stále nebývalé oblibě. O soutěž stojí další nové země. Hned v roce 2000 se přidává Lotyšsko, aby o dva roky později sklidilo svůj první vavřín. V roce 2003 se do soutěže přidává Ukrajina. Ta pak vyhrává hned rok na to. Obrovskou výjimkou v hustém poli východních zemí se stal v roce 2004 debut pyrenejské zemičky Andorry. V témže roce se přidávají také Albánie, Bělorusko a staronový a lehce „vykoštěný“ účastník v podobě Srbska a Černé Hory. Rok 2004 byl zároveň prvním, kdy se uskutečnilo živě vysílané semifinále. Debuty ale nekončí. V roce 2005 vítáme Bulharsko a Moldavsko, o rok později pak Arménii.

Rok 2007. Pro nás téměř jako rok „0“ pro křesťany. Do eurovizního světa proniká Česko. Není ale samotné, s ním se v Helsinkách poprvé objevuje Gruzie a samostatné Srbsko a jeho menší bratr Černá Hora. V roce 2008 pak poprvé vidíme San Marino a také Ázerbájdžán. Jedná se též o první ročník, ve kterém fanoušky těší hned tři eurovizní večery – úterní a čtvrteční semifinále a sobotní finále. Dlouhých sedm let pak čekáme na zatím poslední debut, kterým není nikdo jiný než Austrálie.

Ve hře o první účast stále zbývá několik zemí. Ne jinak tomu bylo i dříve. V roce 2005 jsme téměř viděli debut Libanonu. Země už měla zvoleného interpreta i píseň, nakonec se však několik měsíců předem ze soutěže stáhla. K výběru reprezentanta téměř dospělo i Tunisko v roce 1977. Nakonec se však též rozhodlo neúčastnit se. Poslední tři země, o kterých jsme se nezmínili, jsou nejžhavějšími adepty případného debutu v budoucnu. Kosovo má velký zájem o účast, nicméně mnoho zemí ho stále neuznává jako suverénní stát. Sama EBU se i proto zdráhá uznat této zemi členství a tudíž možnost účastnit se Eurovize. O něco dále se zdá být Kazachstán. Ten sice nemá plné členství v EBU, nicméně jakožto „host“, podobně jako Austrálie, se již od roku 2018 smí účastnit dětské verze soutěže. Komunikace probíhá též s Lichtenštejnskem. Jeho uznání plnohodnotným členem EBU je tak v budoucnu velmi reálné.

Kdy očekáváte další debut, případně navrátilce do soutěže?

Zdroj: ESC Today, Eurovision.tv