Rok od zrušení Eurovize 2020
Tento týden uplynul přesně rok od osudného okamžiku, kdy došlo k vážnému rozhodnutí…
Asi všichni z nás si pamatují ten den. Psalo se 18. března 2020 a ačkoliv se zhoršovala epidemická situace okolo koronaviru, všichni pořád věřili, že se Eurovize 2020 uskuteční, byť i třeba v upravené podobě. Jaké ale bylo překvapení a zděšení všech, když z Evropské vysílací unie (EBU) přišla smutná správa, že byla nucena poprvé za celou historii Eurovize nucena nadcházející ročník zrušit. Tuhle zprávu nám v krátkém vyjádření přinesl dosavadní výkonný supervizor Jon Ola Sand. Pro něj to bylo o to smutnější, že se měl během Eurovize 2020 rozloučit, protože ze své pozice odcházel a nahradil ho Martin Österdahl. Jon tak o svou „oficiální“ rozlučku přišel.
Ihned však vyvstalo mnoho otázek: Jedná se o odložení o rok? Budou písně a interpreti stejní jako pro rok 2020 i v roce 2021? Bude Eurovize 2021 opět v Rotterdamu? Na tyhle a mnohé další otázky si EBU včas připravila odpovědi, které zveřejnila okamžitě s tímto prohlášením. O odklad se nejednalo, prostě jeden ročník není a další bude jako nový. Situace okolo interpretů a písní byla značně dramatická. Jednoznačné bylo pouze rozhodnutí, že podle pravidel Eurovize nesmí být soutěžní píseň zvěřejněna před 1. září přecházejícího roku. A toto pravidlo by u písní z roku 2020 na Eurovizi 2021 nebylo dodrženo. Proto i kdyby byli pochecháni stávající interpreti, museli by si připravit nové písně. A výběr interpretů zůstal čistě v rukou jednotlivých televizí v účastnických státech. Mnoho z nich začalo okamžitě po oznámení o zrušení Eurovize 2020 ohlašovat, že zvolení reprezentanti budou mít v roce 2021 druhou šanci.
Těchto interpretů nakonec bude letos v květnu v Rotterdamu 26. Téměř všichni z nich byli vybráni interně bez národního kola, výjimkou bylo Estonsko a Litva, kde si Uku Suviste i The Roop museli svou druhou šanci teprve vybojovat. Vedle toho Aksel nebo The Mamas svá národní kola podruhé v řadě nevyhráli, zatímco Ben & Tan o opětovnou reprezentaci stáli, ale nebylo jim této šance dopřáno ze strany dánské televize. Další interpreti pak již dopředu avizovali, že ihned nebudou pokoušet své štěstí v národních kolech, ale svou účast do budoucna nevyvrací. Mezi tyto interprety můžeme zařadit třeba Ulrikke z Norska nebo Damira Kedžo z Chorvatska.
Bylo tedy jasné, že nadcházející Eurovize 2021 nebude úplně obyčejná. Ještě v dubnu a květnu se místo Eurovize pořádaly speciální pořady v různých televizích i oficiálně od EBU. Nejdříve to byly online koncerty Eurovision Home Concerts eurovizních interpretů z Eurovize 2020 i předešlých ročníků, kdy jsme mohli kromě jejich reprezentačních písní slyšet vždy i nějakou cover verzi jiného eurovizního songu, který vybrali fanoušci na sociálních sítích. Jedna z moderátorek Eurovize 2020 NikkieTutorials také natáčela mini rozhovory Eurovisioncalls s interprety zrušené Eurovize. V květnu místo dvou semifinále byla Eurovision Song Celebration a nechyběl ani speciální sobotní pořad Eurovision: Europe Shine a Light, který se vysílal z Nizozemska a sloužil jako pocta všem interpretům ze zrušené Eurovize 2020. Že se všichni sjedou opět v nizozemském Rotterdamu v roce 2021 bylo potvrzeno až během tohoto přenosu. Následovalo potvrzení dalších a dalších jmen interpretů, kteří se vrátí v roce 2021, zároveň EBU představila čtveřici scénářů, která zaručí, že se v roce 2021 nebude opakovat stejný scénář se zrušením Eurovize kvůli epidemické situaci. Od podzimu se rozjela nová sezóna národních kol, i když ve značně omezené podobě. Narozdíl od předchozích let totiž mnoho interpretů (i jejich písní) bylo vybráno interně. Klasickou sezónu národních kol v plné podobě tak můžeme očekvat až pro Eurovizi 2022.
Pro zajíštění hladkého průběhu Eurovize i v nejpřísnějších karanténních podmínkách přišla EBU s novinkou v podobě tzv. live-on-tape nahrávek. K jejich natočení musí dojít do 26. března 2021 ve spolupráci s EBU, aby mohly být použity v případě toho, že některý z interpretů nebude moci být v květnu 2021 v Rotterdamu živě přítomen. K natočení těchto nahrávek může dojít kdekoliv, nemusí to být nutně v domovské zemi každého účastníka. Ostatně již několik zemí potvrdilo, že své reprezentanty v rámci úspory nákladů poslali na společné nahrávání do jiné země. Například Němec Jendrik Siegwart tak své vystoupení natočil v Litvě, reprezentant Severní Makedonie Vasil Garvanliev pro změnu vyrazil do Bělehradu a několik zemí (Bulharsko, Chorvatsko, Kypr, Řecko, Malta a Moldavsko) se o tomto víkendu sjelo do bulharské Sofie k natočení další várky záložích nahrávek. Pro EBU je tato metoda jednodušší, protože vše musí být organizováno společně s EBU a dochází k okamžitému zasílání nahrávek bez jakýchkoliv úprav či zásahů. Zkoušet každý může jak chce, ale po začátku nahrávání má každý pouze tři pokusy, z nichž si může vybrat to video, které bude definitvně použito. I český reprezentant Benny Cristo již má své natáčení za sebou. To proběhlo v uplynulém týdnu ve studiích České televize na Kavčích horách.
Jak je vidět, všechny přípravy jsou v plném proudu a EBU prohlásila, že se maximálně soustředí na scénář B, tedy Eurovizi za dodržení všech nutných bezpečnostních opatření. Zatím se očekává přítomnost všech interpretů v Rotterdamu, takže nejen fanoušci, ale i samotní interpreti doufají, že live-on-tape nahrávky nebudou muset být nikdy použity. Byly spuštěny také přihlášky pro akreditace novinářů a fanoušků. V tradičním press centru v Rotterdamu bude letos pouze 500 míst a dalších 1000 novinářů a reportérů bude mít přístup do online press centra, kde budou moci sledovat všechny zkoušky, tiskové konference a rozhovory s interprety, podobně jako v tradičním press centru v místě konání Eurovize. A světlem na konci tunelu může být i fakt, že v Nizozemsku probíhají zkoušky různých sportovních či kulturních událostí za přítomnosti otestovaných diváků, což by nejspíše nizozemská televize ráda aplikovala i na květnovou Eurovizi a alespoň omezený počet diváků do Ahoy Areny vpustila. Nic nyní nenasvědčuje tomu, že by se měl opakovat katastrofický scénář z minulého roku, kdy se stalo něco, k čemu nebyla EBU nucena přistoupit zatím nikdy od založení Eurovize v roce 1956.