Bělorusko hledá píseň, nejistotě navzdory

Následující týdny mohou být pro běloruskou televizi náročné.

Bělorusko se od srpnových prezidentských voleb, které zcela logicky vyhrál Alexandr Lukašenko, ocitá ve velmi zlé době. Není prakticky žádným tajemstvím, že běloruská veřejnoprávní televize BT již delší dobu nesplňuje požadavky svobodné společnosti a stala se spíše nástrojem politického tlaku a propagandy. Na základě toho založila Běloruská nadace pro kulturní solidaritu jakousi kampaň, orientovanou právě proti veřejnoprávní televizi, ve které mimo jiné pobízí EBU (Evropskou vysílací unii), aby televizi vyřadila z blížící se Eurovision Song Contest. Nadace má navíc enormní podporu občanů. Ačkoliv se může tato žádost zdát sebevíce lichá, nejednalo by se o první mezinárodní krok proti běloruskému vysílateli. Tomu už byla sebrána práva pro hostitelství letošního Mistrovství světa v ledním hokeji, které mělo Bělorusko pořádat společně s Lotyšskem.

Ačkoliv svět běloruské dění bedlivě sleduje už více než půl roku, podzimní zpráva od EBU zněla jasně. Všechny státy, které se měly účastnit loňské zrušené Eurovize, uvidíme v Rotterdamu v roce 2021. Jak ale jednotliví interpreti vyjadřují své sympatie k protestujícím skupinám vůči diktátorskému režimu Lukašenka, zužuje se seznam „vhodných“ adeptů na reprezentaci země na Eurovizi. Své o tom ví především loňští vítězové národního kola, dvojice VAL. Ti byli striktně odmítnuti běloruskou televizí znovu reprezentovat svou zemi po tom, co veřejně vyrazili na protesty s červeno-bílou vlajkou na zádech. Na stranu opozičních protestujících se ale postavili téměř všichni bývalí eurovizní reprezentanti. Jmenovat můžeme například Naviband (2017), Uzariho (2015), Ivana (2016) či skupinu Litesound (2012). Jinými slovy, pokud chcete v současné době v Bělorusku pomýšlet na účast na Eurovizi, musíte vedle dobré písně podporovat běloruský režim, nebo minimálně kategoricky mlčet.

Běloruská televize si ale zatím žádný tlak nepřipouští a do 31. ledna přijímá přihlášky písní do nového národního kola. Do něho letos autoři zasílají rovnou video nahrávky, ikonický casting všech přihlášených písní byl totiž letos zrušen. Mezi fanoušky se už teď velmi nadšeně diskutuje především o zpěvačce, která si říká KAZNA a ráda by reprezentovala Bělorusko s písní Braids (poslechněte si zde). Dle autora písně patří celý tým včetně zpěvačky mezi ty, kteří odmítají politickou situaci v zemi jakkoliv komentovat. Do výběru zaslal píseň též například Daz Sampson posílený o zpěvačku Katyu či trojice Danny Shark & Emtiar & Bridgy.

Otázkou tedy zůstává, v jaké formě běloruské národní kolo nakonec proběhne a zda nátlak ze strany běloruské „kampaně“ směrem k EBU bude alespoň diskutován. Vztahy mezi BT a EBU se totiž zdají být dlouhodobě více než dobré. V roce 2018 dokonce Minsk hostil dětskou Eurovizi, aniž by vyhrál předchozí ročník. Rozhodnutí tedy bude především v režii Evropské vysílací unie. V případě zákazu Bělorusku účastnit se letošní Eurovize by se navíc poměr účastníků jednotlivých semifinále rozevřel na 16 v prvním a 18 v druhým. Dala by se tak očekávat dodatečná relokace jedné post-sovětské země (nabízí se Moldavsko, Arménie či Gruzie) z druhého semifinále do prvního.

Jaký je závěr? Můžeme tedy vést diskuzi o tom, co je správnější. Zda nechat Bělorusko soutěžit s tím, že situace není pochybná a znepokojující pouze v běloruské veřejnoprávní televizi ale i v dalších evropských zemích, anebo zda je tento stav již přes čáru a EBU by měla dát jasně najevo, že mezi členy vysílací unie není pro jednostrannou politickou propagandu místo. Nicméně, pokud bychom opravdu chtěli odmítnout Bělorusko za násilné zatýkání lidí s názorem, který se režimu nelíbí, co by na to například „řeklo“ v posledním týdnu takové Rusko? Co myslíte vy?