Festival da Canção českýma očima

Naše redaktorka Tereza Bucharová sledovala portugalský výběr pár metrů od pódia.
Stejně jako před pár lety baltská národní kola, Festival písně se stal v Portugalsku prestižní záležitostí a rozhodně stojí za pozornost fanouška ze střední Evropy. Soutěž se přesunula z Lisabonu do podle turistů nejkrásnějšího portugalského regionu – Alagarve. Stojí tedy za zvážení krátký výlet do Portugalska, za památkami UNESCO, plážemi, surfem, či jízdou na kole a zpestření si oddychu právě eurovizním výběrem. Stejně jako Lisabon 2018, portugalská televize představila divákům Portimão prostřednictvím pohlednic.

V přenosu si mohly všechny generace portugalců něco najít – přezpívanou vesnickou tancovačku Toust s novým textem představující vystoupení, nebo komentování Festivalu jako fotbalový zápas.

„A Conan-„
„Ne, nejde o Conana, ale o tanečníka! Tanečník tancuje áá padá na zem. Leží a spílá.“

Na chuť si přišli i diváci legendární show Filomeny Cautely a její kolegyně Inés Lopes Gonçalves (moderátorka green roomu) – svého kolegu Vasca takzvaně vyslechly stejně jako v týdenní show 5 Para a Meia Noite. Nakonec potrápily i reprezentanty, když je Inés nechala číst komentáře ze sociálních sítí hodnotící jejich vystoupení.

Portimão se stejně jako pořadatelská eurovizní města převléklo do festivalového kabátu. Billboardy upozorňovaly na národní selekci již při příjezdu do města.

I když je aréna poněkud menší a k vyprodání stačilo 2000 diváků, nese to s sebou i své výhody. Brány se otevřely necelé 2 hodiny před přenosem a podle mezí portugalské kulturní normy vstup do arény probíhal velmi potichu a poklidně, ale překvapivě svižně.

Zajímavostí je, že pódium se na finále obměnilo. Místo ostrůvku s diváku v pozadí se proměnilo ve čtyřúhelník s diváky z nejvyšších postů RTP v první řadě. Tam seděl právě výkonný producent Festivalu a Eurovize 2018 Nuno Galopim.

I já jsem si díky portugalské pohostinnosti přišla na své. Akreditace mi byla udělena na poslední chvíli – den předem. S mojí jedinou portugalskou spojkou, Álvarem, jsme však jako kompenzaci obdrželi místa mezi novináři z celé země a měli tak jeden z nejlepších výhledů na jeviště.

Jako první přišelo na řadu duo Calema. Jejich píseň se stala známou a lidé je přivítali bujarým potleskem.

Píseň Mar doce postoupila díky hlasům poroty ze druhého semifinále. I tak si ale vysloužila hřejivé přivitání publika.

Matay měl se sebou velkou skupinu fanoušků. Jeho podporovatele hlasitě dávali najevo, kdo že by měl vyhrát. Celkově si vysloužil druhý největší potlesk v sále a byl tak první, který si vysloužil aplaus ve stoje od částí publika.

Surma i v hale ukázala, že její staging je naprosto odlišný. Zasáhl nás snad stejně jako její píseň. Především portugalští novináři byli z jejího výkonu nadšení.

Výkon zpěváka NBC ukázal, že se pravděpodobně utká o ty nejvyšší příčky. Možná mu k úspěchu pomohl právě jeho azulejo oblek. Jedná se tradiční portugalskou dekorativní techniku, která pochází z dob arabské nadvlády nad pyrenejským polostrovem. Narozdíl od jihošpanělských kachliček se ty portugalské vyznačují ne tak geometrickými tvary jako malovanými barevými tvary.

Právě s Madrepaz si medrátorky Mena a Inés mohly udělat největší srandu. Skupina má čtyři členy, proto se museli zapojit do hry všichni pojednom.

Když přišel na řadu Conan Osíris, prakticky arénu zbořil. Dočkal se potlesku při příchodu na pódium, hlasitým reakcím publika při refrénu a bouřlivým potleskem ve stoje.

Mariana Bragada poté uzavřela soutěžní večer.

Společná oslava všech finalistů Festivalu. Když zpíval svou vítězkou píseň na konci přenosu, zeptal se: „Tak teď to můžu zkazit, nebo jak?“. Nakonec všechni účastníky pobízel k tomu, aby se k němu přidali a radovali s ním.

Conan Osíris při tiskové konferenci. Byl velmi otevřený, přímý a přátelský. Novináře svými odpověďmi rozesmál, ale spíš se choval jako kamarád, kterého znáte již dlouhá léta. Při dotazu novináře ohledně problematiky Izreale a Blízkého východu Conan pouze odpověděl, že je umělec, který zkoumá různé reality. Ne to, co vnímáme jako normální, je jedna realita. On pojede do Izraele s otevřenou myslí, bude vstřebávat zážitky a nad těmito realitami přemýšlet. A jak se bude na Eurovizi připravovat, pojede s jasným cílem, nebo si chce show pořádně užít? Zatím nemá ani ponětí.

„Conane, tady máš od nás od fanoušků srdce jako díky za tvé vystoupení.“

„Já nenávidím balónky. Nechápejte mě špatně, děkuji Vám za to srdce, to se mi líbí, ale držte to dál ode mě.“