Exkluzivní rozhovor s Lake Malawi

Přečtěte si rozhovor s našimi zástupci v Tel Avivu! Zeptali jsme se na vše, co nás zajímalo.

Od vyhlášení výsledků ESCZ uplynuly necelé dva týdny. Naprosto stejnou dobu již Lake Malawi zpracovávají své nadšení a dojmy z faktu, že právě oni budou Česko reprezentovat na nadcházející Eurovizi. Pojďte se s námi podívat na exkluzivní informace ohledně plánů, cílů a pocitů kapely!

Ahoj Lake Malawi! Uplynulo již pár týdnů od vašeho triumfu v ESCZ 2019. Jak zpětně vzpomínáte na celý tento třítýdenní maraton? Je něco, co vás během soutěže skutečně překvapilo, ať už pozitivně či negativně?

V podstatě okamžitě po zveřejnění soutěžících nám začalo psát ohromné množství lidí z celého světa. Samozřejmě jsme věděli, že v zahraničí je o Eurovizi mnohem větší zájem než v ČR, ale nečekali jsme, že tolik lidí sleduje Eurovizi už od jednotlivých národních kol. Ale pozitivně nás překvapila i odezva našich dlouhodobých fanoušků. Pohybujeme se spíš na té „indie“ straně indie-popu, který hrajeme. Za celou dobu jsme se ale nesetkali vlastně s žádnou negativní odezvou od našich fanoušku. Všichni nás v tom podpořili a pomohli nám dostat se až do semifinále v Tel Avivu.

Účastnit se Eurovize je relativně velký časový závazek. Jak moc vám výhra v národním kole “narušila” vaše plány na následující měsíce?

Nejvíc koncertů máme v létě, takže teď máme dostatek prostoru se plně soustředit na Eurovizi. Mám pocit, že jsme museli zrušit asi jen 2 koncerty. To nás samozřejmě trochu mrzí, ale určitě to stojí za to. Pořadatelé to taky pochopili.

Lake Malawi se skládá ze čtyř členů. Můžete nám jednotlivé členy krátce představit a říct, co každý z vás rád dělá kromě hudby? Jste všichni pracovně “hudebníci na plný úvazek”?

Albert měl předtím kapelu Charlie Straight, ještě za jejího fungování vystudoval tlumočnictví a překladatelství angličtiny na Palackého univerzitě v Olomouci. Ale dlouhodobě se soustředí už jen na hudbu a věci okolo kapely. Já (Jeroným, pozn. red.) s Albertem hraji od začátku Lake Malawi, kapela začala fungovat na přelomu roku 2013 a 2014, souběžně s tím jsem nastoupil na brněnskou právnickou fakultu, kterou už mám nyní úspěšně za sebou. Možná se to nezdá, ale právo s hudbou lze kombinovat docela dobře, své by o tom mohl vyprávět např. i můj bývalý „spolužák“ Mirai Navrátil z kapely Mirai.

Tonda s Pavlem přišli do kapely až později a představují tu „profesionálnější“ část. Tonda vystudoval brněnskou konzervatoř a příležitostně hraje např. i s Olomouckou filharmonií. Taky se hodně zajímá o filmy, režírování, apod. Pavel je z nás asi nejvytíženější muzikant a opravdu „hudebník na plný úvazek“. Hraje ve více kapelách, v Městském divadle Brno a dokonce i hudbu vyučuje.

Reakce fanoušků na vaši píseň jsou relativně různorodé, ale můžeme bezpečně říci, že převažují ty pozitivní, především od fanoušků v zahraničí. Jeden názor se však objevuje velmi často, a to ten, že píseň především v druhé části nijak negraduje a že mluvená část při druhém opakování již nepůsobí dobře. Probíhají v kapele diskuze právě na toto konkrétní téma? Je možné, že se dočkáme nějakých menších změn?

Je to legrační. Před tímto rozhovorem jsem se schválně podíval na fórum ESC Arena a uvažujeme velmi podobně, jako fanoušci. 😊 Opravdu nějaké změny zvažujeme a přemýšlíme právě i nad úpravami, které zmiňuješ ty nebo někteří lidé na fóru. Nám se ta písnička hodně líbí, ale taky chápeme, že některé věci prostě fungují naživo lépe. Máme jen 3 minuty a v těch musíme zaujmout. Tak snad se nám to s mírně upravenou verzí podaří. Víc už bych ale asi neprozrazoval.

Mnoho fanoušků ze všech koutů světa vám, jak jsi již sám zmínil, píše zprávy a podporuje vás. Cítíte už nějakou silnou základnu fanoušků z některé konkrétní země? Myslíte si, že lze očekávat podporu například polských fanoušků jakožto kapely z Třince?

Tu podporu samozřejmě vnímáme a je hodně intenzivní. Máme nějaké statistiky např. ze Spotify a překvapeně zjišťuji, že v současné době máme třeba více posluchačů z Madridu a Varšavy, než třeba z Brna. Zájem polských fanoušků je určitě větší i proto, že Albert chodil v Třinci na polskou základní školu a umí polsky. To je samozřejmě velké plus. Ale radost máme z každého nového i „starého“ fanouška, ať už je z Chile, Gdaňsku nebo Humpolce.

Většina preparties probíhá až v dubnu. Víte ale už teď, které z nich byste si neradi nechali ujít?

Já vlastně nevím, jestli to můžu říkat. 😊 Každopádně plánujeme objet vlastně všechno, co bude možné. Určitě nevynecháme ty největší: Londýn, Madrid, Amsterdam. A uvidíme, co bude dál.

Na detailní diskuze ohledně vašeho vystoupení je ještě brzy. Ale přeci jen, máme očekávat komorní vystoupení klubové kapely nebo velkou show? Využijete technické možnosti stage nebo vsadíte spíše na jednoduchost a interakci s publikem? A co je nyní asi nejpodstatnější, jak budou probíhat vaše přípravy a nácviky (časově, technicky, obsahově) na samotné vystoupení?

Jsme kapela a na pódiu chceme jako kapela působit. Z toho asi budeme vycházet. Zároveň je ale Albert jasný frontman a jsme za to rádi, nebudeme si tedy vymiňovat rovnoměrné rozložení záběrů na všechny členy kapely. 😊 Největší pozornost tedy bude samozřejmě upřena na něj. Taky chceme využít možnosti 6 lidí na pódiu. A ještě budeme zvažovat, v jakém složení vlastně pojedeme. Ale to už zase možná opět prozrazuji moc. Stage v Tel Avivu je impozantní a byla by škoda z toho udělat nějaký komorní koncert. Ta písnička přímo vybízí k nějaké interakci s lidmi. Máme v hlavě nějaké nápady, úzce na tom spolupracujeme s ČT a máme z toho dobrý pocit.

Přípravy a zkoušky pak budou probíhat v Praze, pravděpodobně v prostorách ČT. Velmi důrazně nás upozornili, že i když nechceme metat salta a létat zavěšení za lana nad hlavami diváků, vše musí být pořádně nacvičeno. 😊 Celý tým ČT má ohromné zkušenosti a my je samozřejmě poslechneme. Nechceme nic podcenit. Nacvičování samotné show nás ale čeká spíš až ke konci března a v dubnu.

Není tajemstvím, že Eurovize není pouze o písni samotné, ale i o mnoha okolních faktorech. Jaké „zbraně“ úspěchu, nepočítáme-li píseň, můžete Evropě podle vás nabídnout?

Přiznám se, že takhle se snažíme spíš neuvažovat. Já jsem si za ty dva měsíce, co se Eurovizí intenzivně zabýváme, prošel opravdu ohromné množství vystoupení na Eurovizi. A tou největší zbraní je podle mě (hlavně v poslední době) autentičnost. A o to se budeme snažit i my. Z těch „receptů“ na úspěch se totiž celkem rychle stávají klišé. Kouzelně to vystihli např. Måns Zelmerlöw a Petra Mede při moderování Eurovize ve Švédsku v roce 2016. Takže my nechceme nic podcenit, ale nebudeme se ani tlačit do nějaké polohy, která nám nesedí. Tím klíčem k úspěchu a tajnou zbraní snad budeme my a to, co v nás je. Show se budeme snažit jen podpořit to, co už v nás je. Ale taky je možné, že se teď šeredně pletu a na Eurovizi pohoříme, protože na konci nebude ohňostroj a průskok hořící obručí. 😊

V minulých letech Eurovizi vyhrály prakticky všechny možné hudební styly, různá poselství i přístupy k vystoupení a k Eurovizi jako takové. Napadají mě tři skutečné hudební protiklady, které díky své odlišnosti dokázaly soutěž vyhrát. Mluvím o Loreen (Euphoria, 2012), Salvadoru Sobralovi (Amar pelos dois, 2017) a Nettě Barzilai (Toy, 2018). Kdybyste měli jako Lake Malawi tuto trojici seřadit dle vaší preference, jak by vaše TOP 3 vypadala a proč?

Musím se přiznat, že jsem začal psát nějaké pořadí, ale pak jsem to vzdal. Asi se z toho nějak vykroutím, protože každé to vystoupení má něco do sebe. Sobral je kouzelný právě tou jednoduchostí. Krasná skladba, skvěle zazpívaná, vkusná stage a bezesporu ohromné charisma. Euphoria od Loreen je zase asi největší „hit“ z těchto tří zmiňovaných. Zajímavý přístup ke stagi, naprosto suverénní vokály, taneční performance. No a za Nettou je ohromný příběh, do detailu promyšlené vystoupení, velmi originální a opět naprosto suverénně odzpívané. Nepochybně v jejím vítězství hrál velkou roli i nějaký „wow efekt“. Přiznám se, že do našich playlistů na Spotify s oblíbenými skladbami, které s kapelou pravidelně děláme, bych nejspíš ani jednu z těchto skladeb nepřidal. I přesto ale tyto interprety obdivuji a respektuji. A naprosto chápu, proč právě tito lidé vyhráli. No a kdybych si teda musel vybrat, kdo je mi nejblíž, tak asi Sobral.

Jaká jsou vaše očekávání od celé eurovizní jízdy a s jakými cíli budete chtít na začátku května do Izraele odcestovat?

My jsme si nějaké interní cíle stanovili a samozřejmě finále je asi přáním každého, kdo do Tel Avivu odcestuje. Ale my hlavně bereme Eurovizi jako úžasnou platformu pro prezentaci jednotlivých zemí a jejich skladeb. Pro nás je ohromná příležitost a čest zahrát naši skladbu takovému množství lidí, navíc nadšeným hudebním fanouškům, kteří jsou zároveň velmi přátelští a otevření. Takže takovým naším ultimátním cílem je potěšit co nejvíce lidí. A přijde mi vlastně milé jít do něčeho takového s písničkou „Friend of a Friend“. A jen chci upozornit, že tato píseň vznikla dříve, než jsme o Eurovizi vůbec uvažovali, kdyby to někdo bral jako už „moc podezřelou náhodu“ a podezíral nás z nějaké vypočítavosti. 😊

Co byste rádi vzkázali fanouškům a čtenářům našeho webu?

Ať si Eurovizi užijí a snad na nás budou hrdí. My chápeme, že každý má jiný vkus a samozřejmě ne všichni hlasovali pro nás. Naše vítězství na úkor jiných interpretů asi některé moc nepotěšilo, ale tím si přece ten zážitek z Eurovize nenechají zkazit, ne? A třeba je nakonec i strhneme na naši stranu. 😊

Moc děkujeme skupině Lake Malawi za poskytnutí rozhovoru!