Exkluzivní rozhovor s šéfem české delegace Janem Borsem

Oslovili jsme vedoucího naší eurovizní delegace Jana Borse a nyní vám přinášíme exkluzivní rozhovor.

* Jaké bylo přijetí v České televizi po úspěchu v Lisabonu? Myšleno jako zprávy, gratulace atd.? Byla cítit nějaká změna ze strany vedení nebo lidí, kteří v minulosti naší účasti na Eurovizi příliš nepřáli?

Jan Bors: Celková atmosféra kolem Eurovize je každý rok lepší a lepší a letos logicky byla úplně nejlepší a myslím, že se povedlo přesvědčit i největší skeptiky, že nastolená cesta je správná.

* Kdy jste začali s přípravami na další ročník?

J.B.: V podstatě nikdy žádné přípravy nepřestaly, ten proces je kontinuální.

* Věděli jste, jakou chcete podobu pro náš letošní národní výběr?

J.B.: No jasně, měli jsme několik variant a vydali jsme se cestou, které věříme a kterou už umíme a to je ESCZ – národní kolo čistě mimo obrazovky TV. Máme na co navazovat a můžeme tak přidat i nějaké drobnosti navíc, aniž bychom šli do nějakého rizika. Zároveň jsme si tím chtěli ověřit, že je o soutěž zájem, což se víc, než potvrdilo.

Samozřejmě slyšíme i hlasy, které volají po větším národním kole, ale jednou jsme si řekli, že půjdeme postupnými kroky ať je vždy na čem stavět a hodláme v tom pokračovat. Neznamená to, že se národního kola v TV nedočkáme, ale pokud se ho dočkáme, chceme, aby to byl opravdu super špičkový pořad. Koncept takového pořadu se musí velmi precizně připravit, sestavit k němu vhodný štáb, vymyslet principy a v neposlední řadě na něj mít také potřebné finanční prostředky, bez nich špičkově vypadající pořad prostě neuděláte. Neznamená to ale, že se v budoucnu nedočkáme.

* Byly nějaké ohlasy po Lisabonu přímo od českých interpretů nebo skladatelů? Stalo se, že by některý z nich změnil názor až po Lisabonu a jsou nyní soutěži více otevřeni?

J.B.: Úplně nevím, každý rok se hlásí víc a víc českých umělců. Ať už producentů, skladatelů a zpěváků. Dělá nám to ohromnou radost, protože průměrná kvalita písní zaslaných domácími autory se zvyšuje a troufnu si tvrdit, že překonává kvalitou i písně přijímané ze zahraničí. Téměř jakákoliv skladba z užšího výběru cca 20 skladeb, by v předchozích ročnících, s interním výběrem, aspirovala na cestu na Eurovizi.

Je až s podivem, že o spoustě zpěváků u nás běžný divák nikdy neslyšel. Přitom jak svými písněmi, tak hlasovými schopnostmi překonávají kdejakého známého zpěváka nebo zpěvačku, které běžně slýcháme v rádiu nebo TV. Kde je chyba, to netuším, ale jsem rád, že ten prostor jim můžeme dát my. Koneckonců, to byl případ i Mikolase Josefa a podívejte se, kde dneska je.

* Kolik letos dorazilo písní? Bylo mezi přihlášenými písničkami něco, co by vás vysloveně překvapilo, ať už žánrově nebo nějaký konkrétní interpret/skladatel? Loni jste například zmiňovali různé exoticky znějící písně atd. 

J.B.: Dorazilo přes 300 písní opravdu všech možných žánrů, v různé kvalitě a ohromné množství skladeb od Čechů, přes šedesát, dvojnásobek oproti loňsku. V některých případech šlo o mezinárodní spolupráce. Je vidět, že jak si sobě zahraniční producenti a čeští zpěváci dokážou najít cestu, aniž bychom je museli propojovat.  Je to další krok, kdy už jsme nějakou cestu prošlápli a lze po ní teď chodit oběma směry. Do budoucna budeme na zahraniční autory tlačit více, aby si své interprety z Česka sami hledali a případně aby zase interpreti vyhledávali je a nám už pak dodávali hotové skladby, se kterými jsou obě strany srostlé.

Zároveň tu vzniklo několik projektů, které tyto lidi propojují a vznikají z toho naprosto skvělé písně. Například za náma přišel Honza Vávra, kterému tímto moc děkujeme za důvěru, s nápadem na český writters camp, ze kterého vzešly opravdu hodně zajímavé věci, některé se povedlo i přihlásit a myslím, že možná nejen do českého národního kola.

Překvapila mě taky rostoucí kvalita songů. Když to srovnám s tím, jak jsme začínali a co posílají lidé dneska, to je naprostá pecka. Samozřejmě, najdou se i pokusy, kdy si řeknete, že si dotyčný dělá spíše legraci, ale také ty, kdy vám přijde skladba nahraná v koupelně a přesto vám z ní jde mráz po zádech. Možná, kdyby někteří nenechávali klasicky vše na poslední chvíli, mohlo být skvělých songů ještě mnohem víc, ale potenciál tu je a začíná se naplňovat.

Je třeba také říct, že mě příjemně překvapila také vstřícnost, s jakou s námi zpěváci a producenti jednají. Myslím, že nás přestávají vnímat jako nepřístupnou, tajemnou instituci, ale jako normální lidi, kteří rádi dělají svojí práci, chápou její cíl i smysl a snaží se na sobě makat. Vidí, že to má smysl, že i když je zrovna nevybereme, že neztratili čas a že jim dveře nezavíráme. Pokud se tenhle trend udrží, kdo ví, možná za pár let bude český hudební trh někde úplně jinde. Koneckonců je jasné, že každým rokem přestává být Eurovize v těchto kruzích vnímána jako sprosté slovo, ale naopak jako silný brand, který může interpretovi jen a jen pomoct.

* Pořád je třeba naši účast na nadcházejících ročnících schvalovat z roku na rok, nebo můžeme vyhlížet jakési „dlouhodobé“ potvrzení účasti?

J.B.: Myslím, že můžeme vyhlížet dlouhodobější účasti. Na druhou stranu nikdy nevíte, co se přihodí a stejně jako ve sportu, se mohou některé věci obrátit jiným směrem. Vyhlídky jsou ale velmi příznivé. Přeci jen základy se nám povedlo postavit solidní. Nicméně určitě se projekt musí schvalovat, to je zcela normální postup. Není možné si myslet, že něco poběží, aniž byste smysl takového pořadu dokázali obhájit.

* Zpět k našemu národnímu výběru. Mimo to, že Mikolas loni po vítezství doma de facto zvítězil maximálně i na poli mezinárodním, jaké byly ohlasy od dalších účastníků, veřejnosti nebo ostatních interpretu či skladatelů?

J.B.: Všeobecně jsem měl pocit docela přející nálady. Mikolas všem vytřel zrak a ukázal, že i jako neznámý umělec můžete být velice brzo známý, pokud na sobě budete tvrdě makat, přijdete s kvalitní hudbou a povede se vám trefit do vkusu nejen diváků, ale i posluchačů. Mikolas má dneska v podstatě nejúspěšnější současnou píseň téhle země v historii a rozhodně jsou tady další, kteří by mohli v jeho stopách pokračovat.

Samozřejmě se najdou i ti méně přející, ale tak to je všude a nad tím je třeba mávnout rukou a podporovat ty, kteří se nebojí soutěžit a jít s kůží na trh. To jediný se počítá.

Nicméně si dovolím srovnání se světem, kde je běžná plošná podpora reprezentantů v Eurovizi, na rozdíl od nás. Jako příklad uvedu můj rozhovor se švýcarskými kolegy, kteří se velmi divili, že se u nás nehrají české Eurosongy v rádiích, alespoň ne plošně. Nedovedli to pochopit, protože u nich jde o otázku nějaké národní hrdosti a podpory. Přeci jen, zpěvák nebo kapela si na sebe bere národní vlajku a s tou reprezentuje celou zemi, dělá ji reklamu. U nás tohle moc neumíme, ale věřím, že se to časem zlepší.

Snažíme se pro to dělat maximum. Koneckonců už píseň, kterou hledáme, resp. to, jak komunikujeme s autory, není o tom, že hledáme eurovizní píseň. My hledáme píseň na Eurovizi, žádnou specifickou skladbu, žánr… nevěříme v tento kalkul. Ideální je, když někdo prostě pošle, co má sám rád, co dělá, s čím se identifikuje. Pak se s tím podle mého můžeme identifikovat i my ostatní. A tohle u nás většina hudebníků, kteří nám přihlásili své písně, pochopila, za což mám největší radost a je to vlastně ten nejlepší ohlas.

* Vyskytlo se něco, co se nepovedlo a je třeba to zlepšit nebo naopak něco, co se povedlo a chcete to zachovat i letos?

J.B.: Tohle je vcelku složitá otázka, protože s každým interpretem je to trochu jiné, s každým pořadatelem trochu jiné a celkově bych asi odpověděl frází, že je neustále na čem pracovat a co zlepšovat. Vypíchnout jednu nebo více věcí, není třeba.

* Jak jste spokojeni s výběrem pořadatelského města? Cítíte výhodu v tom, že Tel Aviv již znáte z minulých let, kdy jste se zúčastnili akce Israel Calling?

J.B.: Upřímně, jsem naprosto nadšený. Tel Aviv je nádherné město a určitě se tam povede přichystat neskutečnou podívanou. Opravdu držím všem, kteří se na tom projektu budou podílet, palce – i ty u nohou. Očekávám opravdu pompézní záležitost. Koneckonců o tom, jací jsou v Izraeli neskutečně skvělí fanoušci, jsme se už přesvědčili na vlastní kůži.

No a na výhody v Eurovizi nevěřím, to není klasický sport, je to trochu něco jiného, nicméně věřím, že ať nás bude zastupovat kdokoliv, nasaje energii tohohle města a přenese ji na podium, stejně, jako to dokázal Miki v Lisabonu.

Děkujeme Janu Borsovi za poskytnutí rozhovoru a přejeme celému týmu v České televizi šťastnou ruku při výběru finalistů letošního národního kola ESCZ 2019.